travicka

Vídeň

2009-05-15T04:18:00.001-07:00

Tak jsem strávila tři dny ve Vídni. parádní volníčko, první den s kamarádem co emigroval v 80. letech do rakouska a už tam zůstal, protáhl mě hospodama který patří Čechům a skončili jsme v Nacht Asylu, hospodě kde jsou skoro jenom Češi a Slováci, točí tam Plzeňský, jedí tam klobásy a mají dobrý hulení.

No, druhej den jsem myslela že je po mně, celodenní courání po ZOO a očumování pandíků mě úplně zničilo. Ale bylo to super. Ještě noční procházka po nasvícenejch památkách, obrovský zmrzliny a panák kapiána a šup do postýlky. Poslední den byl v plánu Prater, kolotoče , horský dráhy a všechno tohle, ale nakonec jsem penízky investovala do Mozartovejch koulí a jídla na cestu zpátky. Celkově supr výlet, vzhledem k ubytování zdrama vyšel bez jídzenky 40 euro. A to se vyplatí.

Mííít v duši pohodu, já potřebuju mííít v duši pohodu

2009-05-07T02:05:00.000-07:00

Je to až legrační, jak se všechno mění. Zimní deprese, které mě stíhaly celkem pravidelněa nechtěly se pustit pominuly. Už nemám problémy s tím, že se nedokážu zvednout z postele a než abych šla na záchod, radši to zaspím.

Se sluníčkem je najednou všechno jinak.

Všechno vlastně začalo tím, že mě holky nechaly samotnou na Majálesu. Bylo hnusně, pršelo a byla zima, nedaly se tam koupit cigára, ale když jsem už jednou dala 200-, CZK za lístek, tak jsem si to chtěla užít a nejít na čáry do postele v deset.

Napadlo mě ozvat se španělskýmu spolužákovi z mezinárodní třídy, se kterým jsem se do té doby tak akorát pozdravila na chodbě, protože mi od něj tři hodiny před tím přišla sms, že mě tam zahlíd.

No, a pak už to šlo samo. Vyzved´si mě, ubalil mi cigáro a šli jsme pařit na Divokýho Billa. Nerozuměl ani slovo, ale prej mu to připomínalo tradiční baskickou hudbu, což se mu líbilo, a pivíčko taky pomohlo, takže jsme si docea zaskákali. No a pak přišli další erasmáci ze Španělska, při seznamování mi dali každej asi šest pusinek na tvář a byli jsme kamarádi:)

Skončila jsem s nima v Crossu asi ve tři ráno, kdy už jsem fakt nemohla chodit, mimo jiné proto, že jsem měla jen lehkej svetřík kerej m na Skylinech docela slušně promok.

No tak mě napadlo vzít španělského kamaráda na výlet a jeli jsme na Točník. Óóó to byla krása. Sluníčko, teplíčko, v Egonovi nám hrálo Švihadlo, hezky se nám jelo. Točník udělal na Joseho dojem, Koněpruský jeskyně jakbysmet. Docela mě dojalo, že tam měli k zapůjčení průvodec ve španělštině, Jose se každou chvíli smál protože tam byly prý slova který neexistujou, nejsou španělsky nebo nedávají smysl:) Ale snaha se cení! :)

Zejtra jdeme na Motol-Motolice, Verča mi dala zadara lístky, těším se mo.

A proč mám vždycky njevíc ráda lidi, co jsou, nebo v krátky době budou ode mě tisíc kilometrů daleko? Hm?

Cestování po Praze

2009-03-17T00:41:00.000-07:00

Stala se mi zajímavá věc. Včera jsem šla do menzesu ve Voršilský, vaří tam mnohem líp než v Jinonicích, navíc mají vždycky na výběr volný obědy a to i v půl druhý. A taky tam mají ubrusy, barevný ubrousky a vázičky se sezónní výzdobou.

Abych se tam dostala, můžu zvolit několik cest. Po cestě z Jinonic to nejlíp vychází z Národky direkt Ostrovní až před dveře menzy. Taky tý ulicí říkám někdy "Hovnová", lidi tam totiž venčí psy, není tam ani jeden zelenej keříček, takže psi kálejí na ulici, na chodníky, na silnici, všude a někdy se mi z toho pohledu a divnýho puchu dělá zle. Nechápu, co je to za lidi, pravděpodobně někde v okolí Ostrovní bydlí, tak kolem těch svejch hoven asi chodí každej den. Nevím, jen to umocňuje moji teorii, že do Prahy možná tak morče, ale rozhodně ne psa, už vůbec ne dítě..

No a co se mi teda stalo.

Ta ulička od metra k menzesu je strašně úzká, je to jednosměrka. Po obou stranách je pro chodce uzoučkej chodníček, v některejch místech se tam těžko vejdou dva lidi vedle sebe. No a včera parkovaly auta po obou stranách ulice, a samozřejmě protože by zatarasily cestu ostatním autům, postavili je majitelé na chodník. Tím, že po obou stranách ulice stály auta půlkou na chodníku, byla průjezdnost pro ostatní auta zajištěná. Jenže průchodnost pro lidi byla tím pádem dost omezená. Musela jsem jít po silnici pro auta, protože prostě na chodníku nebylo místo. A najednou ve mně pořádně hrklo leknutím. Za mnou se řítila Alfa s černýma sklama a najednou tak strašně moc zatroubila, a troubila pořád a pořád a pak řidič stáhnul okýnko a řval "ty krávo, táhni z tý silnice!". A to teda bylo silný kafe.

Tak sakra, kudy mají lidi chodit? Praha není pro chodce ani cyklisty, ale jen pro auta. Například nám namalovali na Vinohradskou cyklostezku. Barva ze silnice zmizela s prvním deštěm, a navíc místo pruhu pro cyklisty vznikl spíš čekací pruh pro taxikáře a lidi co se jim nechce platit za parkoviště. Takže když tam jedu na kole, stejně musím jet po silnici s autama.

Bohužel, lidem na magistrátu je úplně šumák, jak se lidi v Praze mají. To už se několikrát ukázalo. Tak co teď s tím? Má někdo nápad?

Jaro?

2009-03-10T05:50:00.000-07:00

Můj život není nuda. Teda v některých směrech. Například v bydlící a parnerský oblasti mám rozhodně o zábavu postaráno.

Už to vypadalo, že se s Františkem konečně rozejdem navždy, že prostě veliká láska končí a finito. Jenže nám se spolu bydlí dobře. Jistě, velikou roli hraje to, že ani jeden si nemůžem dovolit bydlet každej sám. Ale my si prostě v bydlení rozumíme.

Naštětí naše téměř idylický soužití přináší i celkem absurdní situace. Přecijen spolubydlení ženy která neuklízí a vrchol jejího puťkovskýho života je, když narve prádlo do pračky a zapne ji, a muže, kterej si rovná trenky do krabičky a umývá ovoce mýdlem je čas od času celkem legrace.

Například dneska ráno, Na stole nám stojí váza s kytkou co jsem dostala od dětí. Už tam teda stojí delší dobu a svoje nejlepší dny už má odkvetlý, ale tak dokud to nesmrdí.. No a mně popadaly nějaký Franiškovy lejstra za stůl, on to začal lovit, srazil tu vázu a smradlavý želé, který bylo utemlovaný květinovou vazbou se rozlilo po stole.

A teď pozor, došlo ke střetu civilizací. "Doprdele Franto ty vole to je smrad."

"Kdyby tam nebyla tak kytka, tak se to nemohlo stát!"

"Ale za to nemůže ta kytka ale to, žes ji srazil!"

"Nene, kdybys neshodila věci za ten stůl a na něm nebyla ta kytka, tak se nic nevylilo.."

Sledujete ty dvě naprosto odlišný linie rozhovoru? Vlastně to byly dva monology..bez adresátů. A proto jsme se před půlrokem rozešli.

Ale jinak se nám bydlí dobře.

No,jsem taky zase zpátky v práci, peníze teda malinký, ale aspoň něco a lepší než sedět na pokladně v Robertu.

Jinak Mirek zapíchl školu, zatímco já povzbuzená nečekaným úspěchem v zimním semestru na "škole pro hovnaře" jsem teď asi tak dvě hodiny rozhodnutá se na to nevykašlat a začít číst ty filosofický texty na zkoušky z filosofie už teď. Ale to už tady bylo tolikrát, tyhlety pevný rozhodnutí...

No, a co se týče mýho milostnýho života..je to prostě, jak zpívá Xavi ZERO, Z-E-R-O, I have nobody to call.. teď byl například na obzoru jeden..ale pak se ukázalo že je to nácíček. Tak co s tim..

A všechno ostatní jsem dokázala podělat ještě dřív než to nějak začalo. Nebo to začalo večer a skončilo hned ráno. Tak taky co s tim, že jo. Ach jo.

PF 2009

2008-12-21T08:33:00.000-08:00

Co říct? Prostě jen..VIVA LA VIDA!

2008-10-04T14:15:00.000-07:00

Tak co se vlastně přes to září u mě dělo? Byla jsem s Františkem a Monikou na Coldplay, bylo to neuvěřitelný, fantastický, božský, úžasný. Tak. Taky jsme byli s Petrem, Mirkem, Králikem a Večou na výletě, normálně jako fakt na výletě:) Na zámku v Zákupech a na strašlivým kopci v Ralsku. Bylo to super. Taky jsem přišla o práci a zase ji získala nazpátek a dokonce s vyšším platem.

Taky jsem byla na letní škole, jakože předškole před školou. Bylo to brutální a vlastně jsem to tam skoro moc nepochopila..možná proto, že jsem ji skoro celou prospala. Taky jsem si vysloužila přezdívku. Šípková Růženka:) V důsledku toho nemám zapsanou polovinu předmětů co jsme si asi měli zapsat a ty co jsem si zapsala,. tak z těch mě vyhodili, protože jsem si zapsala omylem jako pro kombajny, tzn. studenty z kombinovanýho studia. Začátek nebyl úplně z nejlepších, ale co.

Dneska se vdávala Katka Švarcová. Byla princezna, tak doufám, že jim to spolu bude klapat.

Jinak mi dělá radost Tensing Mělník, děti se najednou nějak snažej nebo co a jde jim to hezky. Mám z nich vážně radost.

Taky jsem se rozhodla udržovat vztahy s lidma, na který jsem nějak jakoby zapomněla, takže se snažím tak aspoň jednu sms týdně, případně nějaký to kafíčko..rozhodla jsem se, že se stanu dobrým člověkem. Maso, co.. Uvidíme:) Pro začátek zůstanem u těch kafíček a sms..;)

Taky jsem se rozhodla, že nemá cenu neustále si nechávat scvrkávat sebevědomí lidma, co mají potřebu honit si ego tím, že si vymýšlejí vlastní důležitost a zakrývají tím, že vlastně vůbec důležití nejsou. Uvidíme, třeba se z velikosti hrášku dostanem zase na fazoli. A pak už to bude jen lepší:)

Nezvykle pozitivní post, že? Doporučuju koncert Coldplay, dvě tabulky jogurtový Milky, koukat se na Grey´s anatomy a představovat si, jak líbá Mc Dreamy. Jo, taky deska Morcheeby není zlá. Vždyť život je někdy zase docela super, i když někdy není až tak úplně super. So undress me now, you know how, using your mind;)

FOTKY: novomanželé Šuráňovi, pády důvěry dneska na Tensingu, viva la vida

Písnička, co se nedá vytřást z hlavy

2008-09-03T14:06:00.000-07:00

Asi se vám už stalo, že jste někde v obchodě nebo v autě slyšeli písničku, která vám pak hrála v hlavě celý den. Já už mám tyhle slyšiny už měsíc:)

Tip na výstavu

2008-09-03T01:23:00.000-07:00

Už jen do 10.9. bude na Staroměstský radnici v Praze k vidění výstava fotografií Josefa Koudelky INVAZE 68. Myslím, že tohle rozhodně stojí za to navštívit, i třeba proto, že z celkem nepochopitelných důvodů nevlastní ŽÁDNÁ česká galerie Koudelkovy fotky, takže vlastně není zas až tak jednoduchý je někde v ČR vidět.

Report z výletu

2008-08-30T11:45:00.000-07:00

Tak výlet o kterým jsem psala byl fakt skvělej. Vlastně nejlepší výlet co jsem zažila. Nejdřív jsme jeli vlakem asi 6 hodin z Osla do Bergenu. Tam jsme museli najít náš hostel, koupili jsme si zmrzlou pizzu a padli do postelí, protože jsme po tý cestě byli nějací hotoví. No, pak jsme si dva dny užívali procházkama ve městě, chozením po muzeích a rybím trhu. František se cpal rybama a já vším, co nesmrdělo jako ryby. Fakt jsme si to užili:)

Pak jsme se rozhodli vyrazit dál. Sbalili jsme si baťohy a vyrazili na lodičku. Ještě v přístavu jsme se zásobili Sjokomelkama - nejlepším čokoládovým mlíčkem cojsme v životě měla:) No a pak přijela lodička, nalodila nás a vyrazili jsme na moře. Bylo mi z toho houpání celkem špatně, takže jsem se se Sjokomelkama přesunula do podpalubí a koukala na fjordy přes okýnko. František strávil vpodstatě celejch 7 hodin plavby nahoře focením. Řidič lodi vždycky zatočil tam, kde byly nejhezčí vodopády, tak to bylo fajn, že to byla i vyhlídková cesta:)

No a ve Flamu jsme si našli kemp, rozbili tábor a vyrazili na procházku. V dáli v mlze byly vidět hory se sněhem a František mi slíbil, že až tam k tomu sněhu nepůjdeme.

Užili jsme si pár dní ve Flamu, zabalili si baťohy a vyrazili na cestu do Myrdalu, odkud nám jel vlak zpátky do Osla.

Bylo to dvacet kilometrů do kopce a šli jsme to asi šest hodin. V půlce se mi chtělo brečet a byla jsem celkem pevně rozhodnutá se svalit do pangejta a nechat se sežrat losama. Nakonec mě tam nahoru k tomu sněhu Franta dovlekl, ale nááhodou, taky měl co dělat sám se sebou a svým baťohem:)

Nahoře jsme se málem utopili v bažině, než jsme našli místo, kde postavit stan. V Norsku je skvělá věc, že se může stanovat volně v přírodě 150 metrů od domů. To znamená skoro všude.

No, takže na skále mezi bažinou a sněhem jsme postavili stan, udělali jsme si po tak náročným výkonu pro jistotu hned tři polívky, Franta snědl dvě makrely z konzervy, pokecali jsme s nějakým týpkem z Francie co jel okolo Norska na kole a postavil si stan vedle nás, dali mu jídlo co nám zbylo a uložili se ke spánku. No a ráno jsme se umyli v horským potoce co tekl z toho sněhu, no a výletu byl konec.

Výlet do Bergenu a na Sognefjord

2008-08-09T09:49:00.000-07:00

Tak zítra máme ve městě sraz s kamarádem z tensingu Norway, Jornem, se kterým jsem se seznámila 2004 na Mělníku, když u nás byli na turné. Půjčí mi spacák na cestování a poslední týden u něj asi budeme spát pár nocí.Nebo poslední noc před odletem. No a v pondělí mám poslední službu v kuchyni a pak hurá na výlet.

Odjíždíme v úterý v 6:35 vlakem z Oslo Sentral stasijon a pojedeme 7 a třičvrtě hodiny až do

Bergenu. Tam máme v plánu zůstat tři noci v hostelu a pak se vydat na dalekou a strašně náročnou cestu. Možná umřem, jak je to nebezpečný;) No, vlastně to až tak nebezpečný není. Pojedeme trajektem z Bergenu do Flamu, pojedem kus po moři a pak přes ten Sognefjord, přesně jak je to nakreslený na mapě kterou přikládám. Až dojedeme do Flamu, vyrazíme někam do divočiny a buďto se pokusíme někoho přemluvit, abysme mohli přespat někde za pár penízků ve stodole, nebo si postavíme stan a budeme doufat, že nás nepřijde sežrat los.

Z Flamu půjdeme pěšky 25 kilometrů údolím okolo nejhezčí zubatý železnice v Norsku s nějakým strašně velkým převýšením, okolo vodopádů kde teče tak čistá voda, že se dá pít, a až zdoláme to převýšení a vylezeme z toho údolí, měli bysme teoreticky dorazit do města Myrdal. A odtamtud už máme koupené jízdenky zpátky do Osla. V pondělí 18.8. by měl výlet skončit a zbývají tři dny práce.

A po práci dostaneme penízky- mělo by to být 4200 NOK, z toho si teď vezmeme 1000 NOK na ten výlet, jízdenky stojí 500 NOK vlak, 400 NOK trajekt a asi kdyby pršelo a nemohli bysme kvůli počasí jít ten úsek z Flamu do Myrdalu, tak ještě 150 na ten zubatej vláček. Takže jenom jízdenky nás vyjdou na tu tisícovku co jsme dostali jako prémii. A to máme ještě štěstí, že jsme jízdenky kupovali dost dopředu - ceny jízdenek tady nejsou fixní, třeba v neděli stojí jízdenka Myrdal-Oslo 699 NOK a my ji koupili na pondělí za 199. Je třeba sledovat speciální nabídky MINIPRIS a rychle to koupit.

No takže když z toho odečtu 1200 NOK co vrátím tátovi že mi půjčil na letenku, měla bych být na 2000 NOK. A zbývá nám týden v Norsku. Vzhledem k tomu, že jsme neměli až tolik volného času jak jsme si představovali, asi bysme si chtěli projít muzea v Oslu a udělat pár výletů na ostrovy okolo. Uvidíme, jak nám ty penízky vyjdou, snad to bude ok a ještě si něco přivezem. A když ne, tak se vlastně nic nestane. Vlastně je asi lepší si ty peníze užít tady. Na cestování někam na sever jakože fakt na sever už to nevyjde, abysme třeba letěli na Lofoty, to už by nám asi nevystačilo. Tak uvidíme. Každopádně už se staršně těším na ten výlet:)

Jak se žije v Oslu

2008-08-01T01:39:00.000-07:00

Tak už jsme tady skoro měsíc, tak je načase napsat něco o Oslu a lidech Oslanech:)

Tak já nevím, čím začít. Tak třeba tím, že Oslo je tak trochu ráj na zemi, resp. nejhezčí město, co si umím představit. Nemá rozhodně tolik krásných památek, mostů a kostelů jako Praha, když jsme byli v Paříži, tak to bylo nádherný, protože to byla Paříž, ale Oslo je město, kde asi mají na radnici ty správný lidi, nebo nevím. kouzlo je totiž v tom, že je to město pro lidi. Většina muzeí co patří městu je bez vstupu, případně se symbolickým vstupným (muzeum protinacistického odboje, vstup 15 NOKů), takže třeba na nejslavnější obraz v Národní galerii, Munchův Výkřik, se tady lidi chodí dívat zadarmo a ještě jim šatnářka půjčí korunu na skříňku na batoh.

Asi nejlepší věc, kterou tady mají, jsou ty parky. Oslo vypadá, jako by to byly jen domy v obrovským parku. Jsou krásný a rychle dosažitelný MHD vpodstatě odkudkoliv z centra města. Takže dát si oběd v přírodě tady vážně není problém, i když sedíte v centru v kanceláři. To je třeba to, co mi na Praze vyloženě vadí. Jediná zeleň v centru je Franiškánská zahrada, kde se celý dny povalujou bezdomovci a nesmí se na trávník. Tady se může všude, jak je teplo, lidi posedávají všude na trávě a děti se cachtají v kašnách. Tohle si tady docela užíváme, že když jde člověk po městě a už je unavený, může se svalit kdekoli do trávy a strčit nohy do kašny:) To, že tady jsou všude fontány a před radnicí moře, vede k tomu, že je tady krásnej vzduch i když je strašný horko.

A další skvělá věc jsou tady cyklostezky. Jsou to totiž opravdický cyklostezky, ne jako když v praze dali na Vinohradskou cedulku, že je to cyklostezka a kličkuje se tam v kolonách mezi autama. Tady jsou speciální pruhy pro kola jako v Dánsku nebo v Holandsku a semafory. Cyklostezky co vedou z jednoho konce města na druhý jsou udělaný tak, aby se vyhnuly silnicím a vedou lesama, parkama nebo po nábřeží a se silnicema se většinou jen na pár místech kříží.

Protože tady je k dispozici pár celkem slušných kol, můžem si občas vyrazit na kolech k moři, protože to stojí za to. Už ta cesta je totiž krásná. Sjedem z nejvyššího bodu Osla kde bydlíme úplně dolů na poloostrov Bygdoy a cesta je celou dobu lesem, pak kousíček přes silnici a pak už je cyklista ve Vigeland parku a pak po nábřeží a okolo letního sídla královský rodiny a je na pláži.

A vůbec nejlepší na om všem je, že řidiči aut se chovají k cyklistům úplně úžasně. Když jedete strašně pomalu do kopce, nenajíždí na vás jako psychopati, na semaforech vás nejdřív nechají odjet, a aby zatroubili, to už byste museli vážně udělat nějakou blbost, třeba se zastavit uprostřed křižovatky. Asi to je vážně tím, že tady jezdí vážně všichni. Stejně jako tady všichni chodí běhat a sbírají hovínka po psech.

Tak to je asi dneska všechno:) Jo a ještě jsem si na něco vzpomněla!' Městská policie tady jezdí na kolech a jsou strašně namakaní a prostě úplně úžasní, jde z nich respekt, protože jsou strašně svalnatí a velcí a blonďatí:) Tak a teď je to vše:)

2008-07-23T01:21:00.000-07:00

Tak včera jsem si asi vykloubila palec, takže dneska nemusím pracovat a mám čas na psaní.

Popisování výletů je asi blbost, protože popisky jsou pod fotkama na webfotoalbu.

Tak třeba jak se nám tady žije a co vlastně celé dny děláme.

Jídlo už nám trochu leze krkem, protože je to pořád to stejné. Tousty s máslem, sýrem, rybou, se salátem, se vším dohromady, opečený tousty, opečený ryby. Týden to je fajn, 14 dní už to fajn není. Včera vařily Slovenky tacos a byla to rozhodně příjemná změna:)

Jací jsou tady lidé.

Tak především s živýma Norama se v pracovní den zas až tak nepotkáme. Ráno rozdělí pan Nor práci a večer se vidíme u večeře a prohodíme pár slov o práci.

Ale lidi se kterýma pracujeme rozhodně stojí za zmínku. Vytvořily se tady separovaný skupinky holek, který se pomlouvaj navzájem-kdo hůř, pomaleji atd atd uklízí, kdo se fláká, kdo má hnusný vlasy atd. A když mezi nima některá chybí, pomlouvají i ji - fláká se, má hnusný vlasy..:) A všechny Češky pomlouvaj Slovenky a Rumunky. Naštěstí jsem v partě Slovenek, se kterýma se těmhle slepičím partám smějeme, a hlavně kamarádíme s Rumunama-ostatní jima obcas dost opovrhujou, ze jsou cikáni nebo co. Je to nesmysl, jsou strašně v pohodě a je s nima sranda. Stokrát radši jdem s Franiškem na výlet s Rumunama, než s Čechama, kteří si hrajou že jsou tady největší hvězdy. Největší legrace ale je, že jsme tady všechny holky uklízečky a všichni kluci řemeslníc i- pro Nory jsme prostě levná pracovní síla z východu, bez rozdílu.

Takže zas až tak dobrý pracovní kolektiv tady není, na to že je to akce YMCA. teda vlastně jsme tady s Fr jediní ymkaři. No, čekala jsem že tady nebude takovej boj o volný odpoledne a že nebudou holky schopný říct, že jsem si zlomila prst naschvál, abych měla dva dny volno. Jo, někteří lidi jsou tady fakt praštění.

Naštěstí práce je jen do dvou odpoledne a zbytek dne si můžeme dělat co chcem, tak většinou jdem s Rumunama a Slovákama hrát volejbal ( tím je teď teda utrum, protože už se tady při tom zlomily 3 prsty), nebo takovou speciální norskou hru který jméno nemůžu napsat, protože mi na klávesnici chybí ty norský písmena-přeškrtnuý O a divnej klikihák:) Nebo jdem k řece se koupat, nebo do mesta do muzeí, když není počasí.

Uvidíme, jak dopadne kontrola prstu, máme tady mezi dobrovolníkama Rumuna co studuje medicínu, tak mi to nejak osetril a dneska se koukne, jestli se s tím musí na rentgen, nebo to bude ok samo:)

Fotky jsou z pondělního výletu na skokanskej můstek Holmenkollen, kde se dělají lety na lyžích.

Naše webfotoalbum je na světě!

2008-07-12T14:33:00.001-07:00

Najdete tam všechno, co tady nafotíme:)http://picasaweb.google.cz/desertstormbright

Výlet na fjord

2008-07-12T12:34:00.000-07:00

Tak tenhle víkend máme naštěstí volno dohromady. Asi to nebude tak často, takže si to musíme užít. Máme tu už nové kamarády, Jardu a Alenu. Lidi, co sem jezdí už spoustu let, vědí, jak tady co chodí, a taky rádi poradí. Vytáhli nás na výlet na fjord lodí!

Vyrazili jsme hned po snídani, v půl deváté tramvají do centra Osla, kde je zároveň přístaviště:) Byli jsme tam docela napřed, tak jsme se ještě prošli po nábřeží, takhle brzo v sobotu tam bylo jen pár osamělých běžců:)

Pak už nám lodička Prinsessa vyrazila, jedna cesta stála 72 NOK a seděli jsme nahoře, takže jakože open-air:) Ta loď je jako autobus, prostě zastavuje na každým ostrově, lidi jezdí do práce loďmo, asi na třetím ostrově byla ropná rafinerie, tak tam vystoupili dělníci, jidne zase babičky na chatičku.

Pak už jsme dojeli na ostrov Drobak, kde má domeček Santa Claus. V tom domečku bylo nejen spousta nevkusných imitací Santy, ale taky tisíce dopisů od dětí z celého světa, jakože milý Santo, byl jsem moc hodný, tak si přeju Playstation 2, John, Ireland :)

Prošli jsme městečko a protože bylo docela sluníčko, kluci se rozhodli skočit si do moře. My holky jsme seděly na břehu zabalené v bundách, protože sluníčko tady neznamená teplo, kluci se svlíkli do trenek a že to teda zkusí. Nejdřiv machrovali, vylezli na největší skokánek, ale když z tý vejšky viděli, jak se pod nima tříští vlny o skály, postupně vyzkoušeli všechny ostatní skokánky, až se naštěstí rozhodli pro ten nejmenší.

Tak se vykoupali, pak si vylezli na skály a čekali, až je vítr osuší. Akorát oschli, když byl čas vyrazit na zpáteční cestu. Ľoď jsme stihli akorát, ale ze zpáteční cesty si nic neužili, protože jsme byli tak unavení, že jsme usnuli.

Konečně funguje wi-fi, tak můžem přes noc vyrobit to webfotoalbum, tak dneska jen pár fotek sem a od zítřka už všechny fotky budem dávat tam.

Zítra jedeme na celý den na kola, nejdřív do Vigelandu, pak na Bigdoy do muzea vikinských lodí a do skanzenu.

Prvni den v Norsku

2008-07-10T13:36:00.000-07:00

Tak pokus cislo dve. Blog, ktery mel byt jen odsud z Norska se mi povedlo zablokovat, takze se presouvam opet sem.

No, takze jak se tady mame.

Tak prilet a odjezd z letiste v pohode,i kdyz na letisti byly trochu nervy, kdyz uz hlasili ze na pasu zbyva posledni kufr z Prahy-ale muj nebyl a ja porad zadny nemela. Uz uz jsem mela na krajicku kdyz prijely kufry z Rejkjaviku a mezi nima byl zatoulany muj. To mi teda spadl kamen ze srdce.

Tor Egil, koordinator dobrovolniku a hlavni ekonom a sef hosteli nas vyzvedl akorat na veceri. Jidla je tu dost,ale nekteri lidi, dobrovolnici co jsou tady uz dyl, si stezujou, ze to je jednotvarny, me to zatim nevadi. Hodne ovoce, zelenina, tmavej chleba a bleee ryby.

Vstava se tak, abysme na osmou byli na snidani, je to v pohode, jsme daleko od centra a vsechno stoji strasny penize, tak bysme asi stejne parit po nocich nechodili, tak se chodi brzo spat. Pracovat zacneme zitra - holky, takze i ja uklizi pokoje a staraji se vubec aby bylo v hostelu a okoli cisto, kluci pomahaji stavet domy - tahaji stromy,opracovavaji kmeny a z nich pak stavi. Franta je nadsenej, ze se nauci nejaky manualni prace. V pul devaty je kazde rano pracovni schuzka vsech, kde se rozdeli prace, do pul dvanacty se pracuje, pak je jakoby druha snidane-zase chleba,syry,ryby,ovoce,zelenina, pak se pracuje do pul treti, v pul ctvrty je obed-neco tepleho,proste normalni jidlo a zbytek dne je volno, v osm vecere.

Dneska jsme byli s Frantou cely den na vylete,je tu fakt nadherna priroda, jsme sice primo v Oslu, ale zastrceni v lesich a okolo jsou jezera, fakt krasa. byli jsme se dopoledne podivat po okoli a po obede (druhy snidani) jsme si udelali svaciny a vyrazili do Osla jakoze do centra. Hezky mesto, zadny auta, vsichni jezdi na kolech Byli jsme taky u more, krasne voni:)

Kazdy tyden dostaneme ctyri hodinove jizdenky, ktere plati na veskerou hromadnou dopravu-bus,tramvaj,metro,lode Odsud z hostelu do centra to trva pul hodiny tramvaji, je to v pohode.Zitra po praci si pujcime kola a pojedeme se projet, dalo by se tady jezdit treba tyden jenom po Oslu a nevyjeli bysme z lesa, vsude jen lesy a jezera.

Ostatni dobrovolnici jsou docela v pohode,poradi a vubec, ale jsou na nas trochu kyseli, protoze nespime na ubytovne jako oni, ale v hostelovym pokoji, protoze na ty ubytovne nebylo uz misto. Az nekdo odjede, prestehujeme se tam ale taky. Takze zatim jsme spolu na pokoji, je to fajn.

Fotime hodne, ale je tu nejaky problem s wi-fi internetem, funguje to v kancelari recepce kde ted sedim, ale po arealu to nefunguje. Pry prijde nekdo to opravit, tak pak se budu snad uz pripojovat z notebooku a davat normalne fotky na internet a taky se pripojovat na ICQ a psat si s vama:)

No a to je zatim z prvniho dne asi vsecko No vlastne ne, jedna dulezita vec-je to neuveritelny, ale v noci tady fakt neni tma. Jakoze je sero, asi jako v CR v lete v sest vecer. Proste se nestmiva, pak asi opulnoci je uz vetsi sero, ale ze by jako byla tma tmouci, to teda neni:)

Mame tezky zavesy,ale stejne se spatne spi.

Tak a to je uz teda snad vse z prvniho dne.

Zitra se zase ozvu, brzo snad uz budou i fotky. Dneska je to jen kousek mapy-ten trojuhelnicek modry nahore, tak tady jsme:)